Je to tu!
" ....zkusím osvobodit tvouji mysl, Neo. Můžu ti ukázat jenom dveře. Ale projít jimi musíš sám..."
... a věřte nebo ne, stojí to za to ...
Zrazen, zhnusen a bez síly. Tak se bude cítit člověk, který se bude pokoušet změnit, vymanit se ze systému. Neříkám to rád, ale je to pravda, tak musím. Já to věděl dopředu, že mne budou přichystány nepříjemné události, ale to co se děje v posledních dnech je i na mě dost velký maso. Bezdůvodně po mě vyjíždí lidi, se kterými jsem se nikdy neviděl a nebo nebavil. Spousta "kamarádů" mě zradilo i když jsem jim v minulosti třeba dost pomohl. Smějí se mi. Bolí to. Největší zklamání jsem zažil včera, kluk, se kterým se znám 10 let ze mě včera udělal úplného idiota a když jsem "ležel na zemi a bezbranný" a poprosil ho o pomoc tak mi ještě přidal ... Asi 30 minut před tím, než se to stalo jsem se na něj jen tak zadíval a na levé ruce, kterou měl volně svěšenou podél těla a na ruce měl z prstů utvořen "bafomet" Zůstal jsem v šoku!! Nebylo to schválně, dělal uplně něco jinýho - bylo to jakoby mimoděk ... ( to je takový ten znak kdy jsou všechny prsty schoulené do pěsti kromě ukazováčku a malíčku, který jsou naopak vztyčené ) o tom, co tento symbol znamená tu psát nebudu ( je to pěkňě hnusný a jestli to neznáte , tak si to prosím najděte na internetu ) ... a hned jak jsem to uviděl, tak okamžitě dlaň roztáhl a bylo to fuč.. Náhoda? Nic jako náhoda neexistuje .. Stejně tak jako nehoda .. Ostatně událost, která tomuhle následovala to jenom potvrzuje..
Spousta lidí se kterými jsem se dřív bavil a "kamarádil" se mi za zády směje. Mají mě za nulu a za loosera. Ano, stávám se pro systém čím dál tím víc nepoužitelný, čím víc se mi hnusí a snažím se stím "něco" udělat a měnit . Nechci fňukat, to mi nepomůže a přesto je to hrozně těžké. Nevím co budu dělat dál, ale rozhodně budu myslet na stvoření a věřit v konečné vítězství dobra. Ten článek sem piši, protože si myslím že jednou někomu pomůže. Věřím, že v tu dobu už budu mít tyhle věci v malíku a dokážu pomoci. A samozřejmě taky, "abych se někam" vykřičel, pže mě to štve takovýhle mrzutosti. Nikdy jsem si nemyslel, že se tohoto dočkám, ale pak jsem otevřel oči. Hlavně nemyslet!! :)
A největší sranda? Tohle není konec vážení. Kam mám jít? Co dělat?
A proto:
"Nechť se nemodlím za úkryt před nebezpečím, ale za to, abych byl beze strachu, když nebezpečí přijde. Nechť neprosím o utišení mé bolesti, ale o srdce, díky kterému bych ji zdolal"
Věřím
Koudy


Jojo... znam tyhle pocity :)